Co vlastně pes je, masožravec nebo všežravec?

M Updated Listopad 20, 2023
2139
kabo-yUr_afmmRR0-unsplash
Štítky
Krmení psů

Abychom mohli lépe určit, které potraviny jsou pro psa nejvíce vhodné musíme vědět, jestli je pes masožravec nebo všežravec.

Biologickým zařazením je pes masožravec. Tomu odpovídají i jeho zuby. I délka jeho střev je stejná jako u vlka a kratší, než například u prasete.

Na druhé straně poslední výzkumy ukazují, že trávicí soustava psa je schopna trávit škrob a sacharidy, a že právě tyto schopnosti umožnily proces domestikace psa. Podobné výsledky prokázaly také vědecké výzkumy švédského evolučního genetika Erika Axelssona publikované v roce 2013 ve vědeckém časopise Nature, který se svým výzkumným týmem potvrdil, že pes nepatří mezi pravé masožravce a není závislý na příjmu živočišné potravy, jakkoliv je pro něj prospěšná.

 

Pes se odlišuje od vlka schopností trávit rostlinné produkty

Počátkem roku 2013 vydal mezinárodní vědecký časopis Nature práci kolektivu vedeného švédským evolučním genetikem Erikem Axelssonem, která uvedla, že v genomu psa a vlka se nachází odlišné oblasti, které kódují produkci amylázy a maltázy, dvou klíčových enzymů při trávení škrobu. Pes má ve srovnání s vlkem několikanásobně vyšší aktivitu genů kódujících oba enzymy.

To, že psi mají enzym, který dokáže štěpit škrob a sacharidy potvrzuje MVDr. Eva Štercelová, Ph.D ve svém článku Výživa psů podle jejich potřeb. Říká: ve slinách psů se na rozdíl od člověka nenachází enzym (amyláza, ptyalin), který štěpí rostlinný škrob, a tato skutečnost pravděpodobně vedla k naprosto mylné domněnce, že pes nedokáže dobře trávit škrob a jiné sacharidy. To ale zdaleka není pravda. Pes sice netráví sacharidy v dutině ústní, ale v počátečním úseku tenkého střeva se u něj vylučuje účinná pankreatická amyláza, enzym produkovaný slinivkou břišní, který dokáže škrob rozštěpit. Stejně tak se u něj ve střevní šťávě nachází maltáza, sacharáza a další enzymy, které tráví štěpné produkty škrobu a jednodušší sacharidy, jako je řepný cukr (sacharóza). Poslední výzkumy dokonce ukazují, že právě schopnost trávit efektivně škrob a jiné sacharidy byla jedním z klíčových znaků, který urychlil proces domestikace a oddělil psa od vlka.

Schopnost trávit rostlinné složky se ukázala v raném prvopočátku domestikace jako výhodná, protože takoví jedinci dokázali lépe využívat zbytky lidské potravy. Ve světle těchto nových vědeckých poznatků je zřejmé, že trávení psa a vlka je odlišné, domácí pes už zdaleka není vlk. Potravní potřeby psů jsou sice v některých ohledech podobné jako u vlků, byly ale formovány jejich dlouhodobým vztahem s lidmi. Ve srovnání se svými divokými předky mají psi slabší čelisti, menší zuby a delší střevo. V žádném případě psi nepatří mezi tzv. pravé masožravce, kam řadíme kočky nebo fretky. To mimo jiné znamená, že mají plně funkční metabolismus sacharidů, podobně jako všežravci. Také mohou využívat některé rostlinné zdroje esenciálních látek, např. rostlinný betakaroten, který umí na rozdíl od koček přeměnit na aktivní vitamín A. Nejsou tedy životně závislí na příjmu živočišné potravy, i když je pro ně prospěšná.

Z výše uvedeného vyplývá, že pes, ačkoliv je svým původem a stavbou těla masožravec, dokáže vedle živočišné potravy velmi dobře trávit a využít také potravu rostlinnou, pokud je upravená do podoby pro něj stravitelné. Proto z hlediska výživy může být považován za všežravce, i když jeho schopnost zpracovávat rostlinné složky je přece jen menší než u člověka nebo prasete.

Z toho vyplývá, že dnešní pes bude s největší pravděpodobností řazen na hranici mezi masožravce a všežravce - čili můžeme jej považovat za všežravého masožravce nebo masožravého všežravce.

Přestože jsou psi velmi přizpůsobiví a dovedou přijímat stravu od vegetariánské až po výhradně masitou, žádný z těchto extrémů pro ně není optimální.