Při odběru našeho nového štěněte fenky v roce 2017 ve Švýcarsku jsme mezi jinými tématy hovořili i na téma kastrace psů. Majitelka chovné stanice nás upozornila na doporučení Švýcarské společnosti veterinářek a veterinářů, dle které se kastrace psů a fen až na opodstatněné výjimky, nedoporučuje.
V Česku je kastrace psů až do dnešní doby veterináři standardně stále doporučovaná operace. V zahraničí se na ní ale již od roku 2010 pohlíželo stále kritičtěji.
Pro kastraci se uvádějí jako hlavní důvody prevence různých nemocí a ulehčení chovu psů všeobecně. Panuje názor, že pro psy tím děláme něco dobrého.
Nové studie prokazují nevýhody kastrace
Různé studie ale již před 10 lety prokazovaly, že vedlejší účinky kastrace psů obou pohlaví jsou mnohem horší než se v Česku doposavad myslí. Pak byly publikovány metaanalýzy, ve kterých byly jednotlivé studie sloučeny do jednoho tématu. Z jejich výsledku se ukázal jasný trend na který museli veterináři v praxi reagovat.
Až do té doby si veterináři mysleli, že výhody kastrace převyšují její nevýhody. Výsledky studií jsou tak průkazné, že je nebylo možno ignorovat.
Co je tedy ten hlavní problém. Vyjádřeno jedním slovem je to rakovina. Dle nových poznatků se kastrací výskyt některých druhů rakoviny omezí, na druhé straně stoupá riziko vzniku jiných druhů a to tak zřetelně, že dosavadní koncept kastrace byl zpochybněn.
Jedna z nejobsáhlejších a ohledně množství případů nejpřesvědčivějších prací na toto téma je "Evaluation of the risk and age of onset of cancer and behavioral disorders in gonadectomized Vizslas (Riziko a počátek onemocnění rakovinou a poruchy chování u kastrovaných psů plemene vizsla)". V této studii, která byla byla publikovaná v únoru 2014 jsou data 2505 psů plemene maďarský ohař (vizsla).
Z této studie vyplývá, že u kastrovaných zvířat obou pohlaví bylo prokázáno zčásti mnohonásobně zvýšené riziko onemocnět některým druhem rakoviny (mastocytom, hemangiosarkom, lymfosarkom) a to ještě v mladším věku než u nekastrovaných psů. U kastrovaných jedinců se objevily v mnohem častěji také určité změny chování, především strach z bouřky, než u nekastrovaných.
Jiné studie dokládají, že riziko vzniku Osteosarkomu (rakovina kostí) je u kastrovaných psů 3 až 4 krát vyšší. Kastrace skoro jistě podporuje výskyt hemangiosarkomu, obávanému tumoru sleziny.
Pod palbu se dostalo také tvrzení o zamezení vzniku rakoviny mléčné žlázy vlivem kastrace. A maligní tumory prostaty vznikají u kastrátů ne méně často, nýbrž častěji! Celkově je zvýšená náchylnost kastrovaných psů na onemocnění tumory spojována s omezením tvorby pohlavních hormonů a v souvislosti s tím narušení imunitního systému. Prokazuje to také, že u kastrovaných psů byla zjištěna vyšší náchylnost na infekční onemocnění.
To ale není všechno, s kastrací jsou také spojovány různé ortopedické problémy. Je prokázáno, že přetržení křížových vazů se u kastrovaných psů vyskytuje zřetelně častěji než u nekastrovaných. Existují také indicie, že artrózy kyčelního kloubu se u kastrátů vyskytují dříve a v těžší formě. To ale ještě nebylo zcela prokázáno. Zcela prokázáno je spojení kastrace s nejčastější endokrinologickou poruchou starších psů, hypotyreózou (sníženou funkci štítné žlázy).
Zaspali čeští veterináři dobu?
Dnes, při vyhledávání na téma kastrace psů, jsem našel na Googlu mnoho desítek příspěvků veterinářů, všichni propagovali a nabízeli kastraci.
Jako by čeští veterináři zaspali dobu, nikde ani zmínka o nových poznatcích. Jsou to opravdu odborníci kteří chtějí psí dobro nebo to dělají proto, že kastrace (operace) je pro ně výhodný byznys?
Připomíná mi to situaci u českých lékařů - výživových specialistů, z nichž mnozí dodnes proti obezitě doporučují nízkotučnou dietu založenou na vysokém obsahu sacharidů, která byla již před 30 lety zavržena. Dnešní potravinová pyramida je založena na vysokém množství zeleniny a ovoce, sacharidy, maso a sýry v omezeném množství, tuky nejsou zatracovány. Je šokující slyšet, že strava, která se v některých českých nemocnicích podává pacientům je stále ještě připravována na již 30 let překonaných principech.
V obou případech se zdá, že se na tyto “odborníky” nemůžeme spolehnout tak jak bychom rádi chtěli.
Zodpovědnost za své zdraví i za zdraví svých miláčků musíme převzít na sebe a hledat lékaře a veterináře, jejichž znalosti jdou s dobou. Pokud vám váš veterinář doporučí kastraci, žádejte důkladné vysvětlení důvodů a nebojte se ptát, argumentovat a případně kastraci odmítnout.
Přístup ke kastraci je nutné změnit
Jedna z nejdůležitějších zásad medicíny je “Nihil nocere!” - nikdy neškodit! Pokud bereme zásadu nikdy neškodit vážně, je nyní čas na změnu kurzu. Nemůžeme přece s dobrým svědomím kastrovat jen tak.
Tato změna sebou nese konseqence. U nekastrovaných fen bude případně více případů tumoru mléčné žlázy a zcela určitě více zánětů dělohy. Ale toto je věc posouzení rizik. Dobře poučený majitel včas rozpozná jak problémy s dělohou tak i tumor mléčné žlázy a přijde na veterinu včas. Včasnou operací jsou šance vyléčení mnohem vyšší než než u hemangiosarkomu (tumoru sleziny) nebo u lymfosarkomu a osteosarkomu které vznikají u kastrovaných psů.
Samozřejmě budou existovat psi, kteří po starostlivém zvážení individuálních okolností, budou kastrováni. To mohou být např. podmínky chovu (pes a fena ve stejné domácnosti), chronické nebo akutní onemocnění dělohy u feny nebo perianální tumory a perineální hernie u psů, které jinou volbu než kastraci neumožní. Pomineme li takové jasné indikace, by měly být veterináři s kastrací mnohem zdrženlivější.
A ještě jedna věc, existují cvičitelé a trenéři psů, kteří radí nezkušeným chovatelům psů kastraci, jako možnost snadnější výchovy a ovládání psa. Takové požadavky majitelů psů by měli veterináři rázně odmítnout a vysvětlit, že problémy s výchovou psů nejsou dostatečným důvodem k jejich kastraci.
Zdroje:
https://www.nzz.ch/meinung/kolumnen/kastration-ja-oder-nein-ld.103320
https://sat.gstsvs.ch/de/sat/sat-artikel/archiv/2010/062010/gesundheitliche-vor-und-nachteile-der-kastration-von-huendinnen-und-rueden.html
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20533199
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24432963/
